Co nám současná věda říká o pomalém dýchání, variabilitě srdeční frekvence a přirozených rytmech lidského těla?

Dýchání je přirozený proces, který naše tělo řídí automaticky. Na rozdíl od většiny ostatních tělesných funkcí však můžeme jeho rytmus také vědomě ovlivňovat.

Právě tato schopnost je předmětem vědeckého výzkumu. Změny rytmu dýchání totiž souvisejí s činností srdce, autonomního nervového systému a dalšími fyziologickými ději v organismu. Jedním z nejlépe prozkoumaných je vztah mezi dýcháním a variabilitou srdeční frekvence (HRV).

Srdce není metronom

Na první pohled může zdravé srdce působit jako pravidelně tikající hodiny. Ve skutečnosti se však časové intervaly mezi jednotlivými údery neustále mírně mění.

Této proměnlivosti říkáme variabilita srdeční frekvence – HRV (Heart Rate Variability).

HRV je jedním z ukazatelů, pomocí kterých vědci sledují regulaci srdeční činnosti autonomním nervovým systémem.

Při nádechu se srdeční frekvence obvykle mírně zrychluje, při výdechu zpomaluje. Tento přirozený jev se nazývá respirační sinusová arytmie.

Nejde o poruchu srdečního rytmu, ale o běžnou fyziologickou reakci.

Samotná vyšší HRV však automaticky neznamená lepší zdraví. Význam naměřených hodnot závisí na věku, zdravotním stavu, způsobu měření i konkrétním hodnoceném ukazateli.

Proč vědce zajímá šest dechů za minutu?

Při výzkumu pomalého dýchání se opakovaně objevuje rytmus přibližně šesti dechových cyklů za minutu.

To odpovídá frekvenci 0,1 Hz, tedy jednomu kompletnímu nádechu a výdechu za deset sekund.

Při takovém rytmu může docházet k výraznějšímu působení dýchání, změn krevního tlaku a srdečního rytmu.

Odborníci tento jev označují jako rezonanční dýchání.

Neznamená to, že šest dechů za minutu je ideální frekvence pro každého člověka. Individuální rezonanční frekvence se může u každého mírně lišit.

Zajímavé ale je, že zde věda skutečně pracuje s pojmem rezonance – nikoliv jako s metaforou, ale jako s měřitelnou vlastností fyziologického systému.

Co ukazují vědecké studie?

Rozsáhlý systematický přehled a metaanalýza publikované v roce 2022 v časopise Neuroscience & Biobehavioral Reviews hodnotily výsledky výzkumů zaměřených na dobrovolné pomalé dýchání a variabilitu srdeční frekvence.

Autoři zjistili, že pomalé dýchání zvyšovalo sledované ukazatele HRV související s parasympatickou regulací srdeční činnosti.

Tyto změny byly pozorovány během samotného dýchání, krátce po jednom cvičení i po opakovaném tréninku.

Výsledky podporují představu, že vědomá práce s dechovým rytmem může ovlivňovat autonomní regulaci organismu.

Je však důležité odlišit změnu fyziologického ukazatele od prokázaného léčebného účinku. Dlouhodobé zdravotní přínosy závisí na konkrétním sledovaném problému a kvalitě dostupných studií.

Rytmus, pozornost a prožívání

Pomalé dýchání není pouze mechanickým pohybem bránice a hrudníku.

Když člověk věnuje pozornost nádechu a výdechu, mění také způsob, jakým vnímá své tělo a okolí.

Některé výzkumy naznačují souvislosti mezi rytmickým dýcháním, regulací stresové reakce a subjektivním pocitem zklidnění.

Mechanismy těchto změn jsou však složité. Podílí se na nich nejen autonomní nervový systém, ale pravděpodobně také pozornost, očekávání a samotný kontext dechového cvičení.

A kde se v tom všem nachází zvuk?

Zvuk i dech mají společný jeden zajímavý prvek: časový rytmus.

Hudba, hlas, pravidelně se opakující tóny nebo přirozené pauzy mohou člověku pomáhat vnímat plynutí času a soustředit pozornost.

Při práci se zvukem může být rytmus inspirací také pro vědomé pozorování vlastního dechu.

Je však nezbytné zachovat důležité rozlišení.

Výzkumy pomalého dýchání samy o sobě nedokazují, že určitá frekvence terapeutické ladičky zvýší HRV nebo navodí rezonanční dýchání.

Pokud někdo využívá zvuk jako pomůcku pro pozornost, relaxaci či rytmizaci dechu, jde o širší praktickou souvislost, nikoliv o automaticky prokázaný účinek konkrétního nástroje.

Co si z toho můžeme odnést?

Naše tělo není soubor izolovaných mechanismů. Dýchání, srdeční činnost a nervová regulace spolu neustále komunikují.

Současná věda ukazuje, že rytmus dechu patří mezi faktory, kterými můžeme některé z těchto vztahů vědomě ovlivňovat.

Není přitom nutné hledat jedinou dokonalou frekvenci ani považovat každý pozorovaný fyziologický účinek za léčbu.

Někdy je nejzajímavějším začátkem prosté uvědomění, že i náš vlastní dech má rytmus – a že tento rytmus souvisí s dalšími ději v těle.

Vědecké zdroje

1. Laborde, S. et al. (2022). Effects of voluntary slow breathing on heart rate and heart rate variability: A systematic review and a meta-analysis. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 138, 104711. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2022.104711

2. Sevoz-Couche, C., Laborde, S. (2022). Heart rate variability and slow-paced breathing: When coherence meets resonance. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 135, 104576. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2022.104576

3. Heart rate variability (HRV): From brain death to resonance breathing at 6 breaths per minute. Clinical Neurophysiology (2020). https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31978852/

Poznámka: Článek má vzdělávací charakter. Popsané výsledky výzkumu nepředstavují doporučení k léčbě ani důkaz zdravotních účinků konkrétních zvukových nástrojů.

Související článek:
Co se při broukání odehrává v nosních dutinách a co vědci zjistili o oxidu dusnatém?
Broukání, vibrace a oxid dusnatý – přečíst článek →