Co se při broukání skutečně děje v nose a vedlejších nosních dutinách
Broukání patří k nejjednodušším formám práce s vlastním hlasem. Nepotřebujeme žádný nástroj – pouze klidný výdech a tón se zavřenými ústy. Přesto se při něm v oblasti nosu a vedlejších nosních dutin odehrává zajímavý fyziologický jev, který lze měřit.
Výzkum ukázal, že při broukání může být množství oxidu dusnatého naměřeného v nosním výdechu výrazně vyšší než při tichém výdechu. Výsledek je pozoruhodný – ale zároveň je dobrým příkladem toho, proč je důležité přesně rozlišovat, co studie skutečně ukázala a co už je další interpretace.
Co je oxid dusnatý a proč se nachází v nose
Oxid dusnatý, označovaný zkratkou NO, je jednoduchá plynná molekula, která v lidském organismu plní řadu biologických funkcí.
V oblasti dýchacích cest jsou významným zdrojem NO také nosní a vedlejší nosní dutiny. Odborná literatura popisuje vedlejší nosní dutiny jako prostor, ve kterém mohou vznikat vysoké koncentrace oxidu dusnatého. Zkoumá se mimo jiné jeho úloha v místních obranných mechanismech a při činnosti řasinkového epitelu.
To však neznamená, že čím více NO naměříme, tím jsme automaticky zdravější. Hodnoty nosního oxidu dusnatého se mohou měnit při různých stavech dýchacích cest a jejich interpretace je podstatně složitější.
Co se děje při broukání
Při běžném tichém výdechu proudí vzduch nosem relativně plynule.
Při broukání se k proudění vzduchu přidávají pravidelné tlakové a akustické oscilace vytvářené hlasem. Ty mění výměnu vzduchu mezi nosní dutinou a vedlejšími nosními dutinami.
Právě tento mechanismus zaujal výzkumníky z Karolinska Institutet ve Stockholmu.
Ve studii Eddieho Weitzberga a Jona Lundberga z roku 2002 bylo vyšetřeno deset zdravých lidí. Výzkumníci měřili nosní oxid dusnatý při tichém výdechu a při broukání za kontrolovaných podmínek.
Při broukání naměřili přibližně patnáctinásobně vyšší množství nosního oxidu dusnatého než při tichém výdechu.
To je číslo, které bývá často citováno. Důležité je ale pochopit, co přesně znamená.
Studie neukázala, že by se při broukání v organismu náhle vyrobilo patnáctkrát více oxidu dusnatého. Výsledky podporují především vysvětlení, že broukání výrazně zlepšilo výměnu plynu mezi vedlejšími nosními dutinami a nosní dutinou, takže se oxid dusnatý nahromaděný v dutinách dostal rychleji do vydechovaného vzduchu.
Další výzkum mechanismus potvrdil
Následující studie z roku 2003 tento jev podrobněji zkoumala.
Výzkumníci zjistili, že při prvním brouknutí vzniká vysoký vrchol nosního oxidu dusnatého. Při několika brouknutích za sebou se však tento vrchol postupně snižoval. Po přibližně třech minutách klidu se opět obnovil.
To odpovídá představě, že broukání rychle „vyplavuje“ plyn z vedlejších nosních dutin, který se potom znovu postupně hromadí. Význam měla také velikost spojení mezi dutinou a nosem a do určité míry i frekvence broukání.
Opakované experimenty proto podporují závěr, že hlavním vysvětlením není okamžitý dramatický nárůst tvorby NO, ale především účinnější ventilace vedlejších nosních dutin vyvolaná oscilujícím prouděním při hlasovém tónu.
Co tedy výzkum opravdu ukázal
Výzkum ukázal:
• vedlejší nosní dutiny představují významný zdroj nosního oxidu dusnatého,
• při broukání se výrazně zvyšuje množství NO zachyceného v nosním výdechu,
• v klasické studii z roku 2002 byl nárůst přibližně patnáctinásobný oproti tichému výdechu,
• hlavním vysvětlením je intenzivnější výměna plynu mezi vedlejšími nosními dutinami a nosem,
• tento jev lze objektivně měřit a byl pozorován i v dalších experimentech.
Co z toho zatím nelze tvrdit
A právě zde je důležité zachovat určitou opatrnost.
Z uvedených studií nelze vyvodit, že broukání samo o sobě léčí konkrétní onemocnění nebo že patnáctinásobné zvýšení nosního NO znamená patnáctinásobné zvýšení jeho účinků v organismu.
Původní studie byla velmi malá – účastnilo se jí deset zdravých osob – a jejím cílem bylo především objasnit fyziologický mechanismus výměny plynu mezi dutinami a nosem.
Nebylo by proto přesné tvrdit:
„Broukání zvyšuje oxid dusnatý o 1500 % a tím léčí určité onemocnění.“ Takové tvrzení by šlo podstatně dál než samotná vědecká data.
Jak to souvisí s prací se zvukem
Pro naši práci se zvukem je na tomto výzkumu zajímavé něco jiného.
Ukazuje velmi konkrétně, že zvuk vytvářený vlastním tělem není pouze sluchový vjem. Hlas vytváří vibrace a tlakové změny, které mohou fyzicky ovlivňovat proudění vzduchu v anatomických dutinách.
Je to krásný příklad toho, jak může mít jednoduchý zvukový jev současně akustickou, mechanickou i fyziologickou stránku.
Neznamená to, že stejný mechanismus automaticky vzniká při použití ladičky. Studie zkoumaly lidské broukání – nikoli ladičky nebo jiný zdroj zvuku.
Přesto nám tento výzkum připomíná, že při práci se zvukem má smysl vnímat nejen frekvenci, kterou slyšíme, ale také rezonanci, vibraci, proudění vzduchu a způsob, jakým zvuk vzniká a šíří se tělem.
Malý experiment, který může vyzkoušet každý
Zajímavost broukání lze snadno pocítit i bez přístrojů.
Zkus na chvíli zavřít ústa a při klidném výdechu vytvořit jemný tón „mmm“. Není nutné tlačit na hlas ani hledat určitou frekvenci.
Všímej si pouze toho, kde vibraci vnímáš – v rtech, nose, tvářích nebo v oblasti hlavy.
Tento jednoduchý experiment samozřejmě neměří oxid dusnatý. Umožňuje ale velmi dobře vnímat, že zvuk, který sami vytváříme, se neodehrává pouze „v uších“, ale rezonuje v prostoru horních dýchacích cest a okolních struktur.
Zvuk jako předmět vědeckého zkoumání
Příběh broukání a oxidu dusnatého je dobrým začátkem celé rubriky Věda a zvuk.
Na první pohled jde o obyčejný tón se zavřenými ústy. Přesto při něm můžeme objektivně měřit fyzikální a fyziologické změny.
Chcete poznat oxid dusnatý v širších souvislostech?
MUDr. Monika Waksmundská se tématu věnuje také z pohledu dechu, zvuku, dotyku a praktické práce s terapeutickými ladičkami.
Oxid dusnatý – tichý alchymista zdraví, vědomí a hlubokého klidu →
Zajímat se o to, co zvuk skutečně dělá – ale zároveň nepřisuzovat výsledkům výzkumu více, než nám dovolují samotná data.
Oxid dusnatý v širších souvislostech
Tento článek se soustředil na jeden konkrétní a dobře měřitelný jev – broukání a množství oxidu dusnatého v nosním výdechu. MUDr. Monika Waksmundská se tématu oxidu dusnatého věnuje také v širších souvislostech dechu, zvuku, dotyku, relaxace a praktické práce s terapeutickými ladičkami.
Oxid dusnatý – Tichý alchymista →Použité odborné zdroje
Weitzberg E., Lundberg J.O.N.
Humming greatly increases nasal nitric oxide.
American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine, 2002; 166(2):144–145.
DOI: 10.1164/rccm.200202-138BC
Maniscalco M., Weitzberg E., Sundberg J., Sofia M., Lundberg J.O.
Assessment of nasal and sinus nitric oxide output using single-breath humming exhalations.
European Respiratory Journal, 2003; 22(2):323–329.
DOI: 10.1183/09031936.03.00017903
Lundberg J.O.
Nitric oxide and the paranasal sinuses.
The Anatomical Record, 2008; 291(11):1479–1484.
DOI: 10.1002/ar.20782